T-ano, citila jsem to kdysi uplne stejne, desila jsem se toho, az ucitim pohyby, prislo mi silene, ze mi bude v brise nedko prebyvat aq dokonce se tam hybat...Manzel chtel taky dite vic, nez ja, nakonec jsme ho meli v mych 33. Prekvapilo mne, ze to cele problehlo bez problemu, nez prisly pohyby, tak jsem si na to nejak zvykla a uz mi to neprislo divne. Navic to byl muj vytouzeny kluk, tak jsem mela radost. Po porodu jsem pak chvili hledala k synovi vztah, ale ted je to muj milacek - cim je starsi, tim je to lepsi. O ctyri roky pozdeji jsme si poridili holcicku, tam uz to nebylo tak pekne, to tehotenstvi, ale prezit se to dalo /hodne dlouho jsem zvracela a bylo mi spatne/, ovsem po porodu uz to bylo vse nastartovane, povazovala jsem ji za nejkrasnejsi miminko a milovala ji hned od zacatku. Dokonce ted, po dvou letech, bych byla schopna tvrdit, ze ty nevolnosti nebyly ani tak strasne
Neboj se, ona to priroda docela umi, sama te naviguje a pokud ti necha otehotnet, udela z tebe i tu maminku, uvidis.