Mám dvě děti, obě těžké astma. Než jsem se s tím tak nějak srovnala, byla jsem sama zralá na psychiatra. Když se dcera poprvé ve 2 letech v noci začala dusit, nevěděla jsem vůbec nic o astmatu. To nikomu nepřeju a vím,že je to velký nápor na psychiku. I když teď už vím, co příjde, jaké léky dát apod. tak nemoc mých dětí mě vždycky strašně psychicky deptá. Zrovna nyní měl mladší rok a půlletý syn zánět v obou uších. Ten soustavný pláč to byla hrůza. Já už pak seděla a bulela taky. Je to těžký, ale musí se to nějak zvládnout. Přeju pevné nervy.