Ahoj,
tak já už jsem jen smutná. Laryngitidu jsme teď dvakrát rozdýchali, ale příště bych jela rovnou do nemocnice. Nemám na to nervy, celou noc jsme ho prodýchávali a stejně jsme tam ráno museli, protože měl prcek zánět průdušek.
Jdeme z nemoci do nemoci, chytí ve školce všechno, co jen prolétne kolem a protože chodím do práce o kterou bych přišla, kdybych byla doma pokaždé, když jsou nemocní (třeba za prosinec, bych šla do práce na 2 dny), tak je musíme odvážet k babičkám. Jsem nešťastná, když "rozumně" vysvětluji dítěti s horečkou, které chce být doma u maminky, že ho musím odvézt na celý týden k babičce.
Při horečkách, dušení, úrazech jsem jako stroj, ošetřím, uklidním, pomazlím, držím hlavu nad záchodem, uklízím pobinkaný koberec ani potom nemám nervy, ale jsem tak smutná. Dnes vyloženě mám chuť jen brečet, ty smutné oči, když zase odjížděli.