Snáším to špatně, ačkoliv v porovnání se jim zas tak hroznýho nic neděje. Nemocný jsou skoro permanentně, ale v podstatě nijak vážně, ATB zatím jen na bronchitidu 2x. Kluk měl dva úrazy, které dopadly celkem dobře, i když nemusely. A to je právě to - NEMUSELY. ZATÍM nic vážného. Já při prvním náznaku už vidím ty nejhorší konce, nedaří se mi tohle blbý myšlení zakázat si. Při tom úrazu jsem reagovala adekvátně, věděla, že tohle místo bude jen jizva (ale kdyby to bylo o kousek vedle ), že reaguje atd... v nemocnici jak ho saniťáci předali Dr. a nebylo to už na jakoby na mně, Dr. ránu odkryl, tak jsem začala regulérně omdlívat, což mě celkem překvapilo.