jo to já mám taky tak, většinou večer jak lehnu do postele a manžel není doma tak to přijde - co když se mu stane něco po cestě, co když se nám někdo vloupe do bytu, dcera spí na opačném konci bytu, co když nám někdo vleze na zahradu ( i to už se stalo) ... a jak začnu přemýšlet co bych tak udělala tak si sama nadávám,že jsem blbá,proč na takové pitomosti myslím. A snažím se to zahnat nějakou jinou myšlenkou. Jenže to je tak vtíravý pocit,že se to vrátí a zas špekuluju scénář. Ale fakt musím říct,že to má svoje pozitiva,člověk je aspoň trochu připravený když se fakt něco semele