Já jsem měla takové obavy týkající se dítěte když jsem měla jenom nejstarší dceru ještě samotnou. Spolehlivě mě z takových obav vyléčilo hned druhé dítě, to byl potom takový frmol, že jsem zapomněla i důležitější věci .
A dneska - život mě naučil, že se starám jen nad tím, co je skutečně bezprostředně přede mnou, asi tím, že mám tolik reálných starostí a problémů, že si nemůžu dovolit ten "luxus" trápit se ještě nad tím, co by kdyby.