Když tu tak pročítám tyto diskuze, tak jsem se uklidnila, že v tom nejsem sama, kdo mívá takové stavy. Manžel to vůbec nechápe, nic takového neřeší. Já to někdy mám - sedne mi nějaká černá myšlenka na mozek, vím, že tam je a měla bych ji zapudit. Někdy se to podaří hned, některá se tam drží a drží.. Na rozdíl od většiny tady z vás jsem ještě nevypracovávala žádné krizové scénáře - a teď fakt nevím, jestli bych to neměla udělat Ale docela se mi daří je zapudit, prostě si je zakážu. Je pravda, že stát se může cokoliv každou minutu, ale to bysme nemohly ani ráno vstát z postele. Prostě se snažím nic zlého si nepřipouštět, v tomto dám na rady manžela, že: co pořád řešíš? Je fakt, že je to zbytečně vynaložené úsilí, strašný stres a bylo by dobré netrápit se zbytečně předčasně. Zahnat myšlenky mi pomáhá bulvární časopis - čím blbější, tím lepší