Mono, jako to ano, ale já to myslela trochu jinak. Třeba posledně mi má teta povídala, jaký to je záhul s těma dětma a ať si z toho nic nedělám, že za chvíli budou větší a samostatnější a bude to lepší. No a já si pomyslela, že to možná budou, ale zase budu mít jiné problémy a starosti(jak děti skloubit s prací a tak.)Nebo..můj otec mi zavedl spoření na důchod, tak pět tisíc za kvartál, já to zrušila..teď si budu utrhávat od huby a bůhví co bude v důchodu a jakou hodnotu ty peníze budou mít..šetřím zatím jen na vlastní bydlení.Chci taky občas na nějakou dovolenou a něco hezkého si koupit.
Jakoby snad měl člověk jen žít budoucností a těšit se "až dostuduje", "až děti odrostou", "až konečně zhubne", "až bude víc vydělávat"..to bude konečně ten pravý život!..Ne , nikdo neví co osud přinese, je třeba si užívat života v přítomnosti jak jen to jde a nežít na úkor vysněné budoucnosti, která možná bude úplně jiná, než jakou si ji představujeme.
Pár krizových scénářů je dobrých, ale je asi dobré si je jen zlehka připravit a někam zasunout a oprášit je jen v případě potřeby.
Tak jsem to myslela