Tož cukrkáva: jeden - vyvolávač stál u cíle, zbytek seřazen na nějaké startovní čáře. Ten vyvolávač různě rychle (někdy po-ma-lin-ku, někdy oddrmolil) říkal slo cukr káva limonáda čaj rum bum a na bum se otočil.Ostatní se mezitím snažili dostat co nejblíž, na bum museli ztuhnout a ani se nehnout. Koho vyvolávač viděl v pohybu, musel se vracet zpátky na start. Vítězem se stal ten, kdo se dokázal dostat tak blízko, aby na vyvolávača sáhnul.

Honzo vstávej bylo podobný, jen se vždy někdo řekl vyvolávači (=Honza, zády k ostatním) Honzo vstávej, ten se zeptal kolik je hodin a odpověď byla např: tři čapí (nebo x slepičích, sloních, mravenčích...), podle Honzovi odpovědi se posunul a ptal se další. Zase vyhrál ten, kdo byl nejdřív u Honzy. Mám dojem, že my jsme potom, ještě někam běhali, ale to si možná pletu s jinou hrou.

Přijela tetička z Číny si už moc nepamatuju, vím, že byla říkací, následovalo přivezla škopíček špíny a v něm plavalo písmenko...a od toho písmenka se říkala slova. Ale jestli se jenom vymýšlela nová, nebo se řetězila, to už nevím.

Jiank spousta těhle tarých her je zachovaná třeba na www.hranostaj.cz