Za rady moc děkuju! O prstíkové metodě vím, zkouším stříkačkou..Čaj také piju. Je pravda, že průchod vejcovodů mi nedělali a to by určitě stálo za zkoušku. Děkuju!
Co se týká jiných názorů, tak tu brečím jako želva. Asi opravdu nemám psychiku v pořádku, ale já přece nenapsala, že se rozvádím. Právě, že kvůli rodině se nerozvádím, ale kamenujete mě tu za to, o čem jsem jenom přemýšlela, jestli bych to byla za cenu druhého dítěte schopná udělat. Neudělala a neudělám, ale za ty myšlenky nemůžu, dítě moc chci - dcera o sourozenci mluví hodně často.. Sama jsem ze 3 sourozenců a jsem za to moc ráda. Mám hodně špatných vlastností, ale rozhodně nejsem sobec. Nehledě na to, že jsme se před svatbou dohodli na 2-3 dětech. Nemám žádné jiné cíle. Bohužel. Možná proto, že jsem si toho splnila moc, studovalala jsem do 23, pak hodně let v zahraničí, oba s manželem jsme spolu procestovali svět, zaměstnání máme pěkná, finančně jsme na tom dobře - tak proč nemít víc dětí? Beru to od manžela jako velkou pohodlnost a sobeckost, to mi nevymluvíte. Kdyby nevyšlo ani umělé oplodnění - holt, s tím už bych se smířit musela. Ale s tím, že o tom nechce ani slyšet, když stejně veškerá procedura je velkou zátěží jen pro ženskou? Ani nevím, jaké všechny zábrany kvůli IVF má - protože se o tom se mnou ani nechce bavit. Mrzí mě, že jste tu víceméně na straně manžela, přesto já si myslím, že by mohl ustoupit on. Přes všechno, co máme, a zážitků snad ještě víc, tak si myslím, že dítě je to nejvíc, co člověk může mít.. Beru to tak, že mé mnohem hůře finančně zabezpečené, jsou s více dětma mnohem bohatší, než my s jedním. Přitom dcera je úžasná a to bez přehánění. Je hezoučká, šikovná a moc hodná..Manžel ji miluje.Tak proč nemůže trochu ustoupit a dát se se mnou na IVF? Ale už se bojím dalších reakcí tady, že mi stejně napíšete, že musím respektovat manžela a smířit se s jedním..Možná máte i pravdu a děkuju za odpovědi, jen je těžké o tom přesvědčit mě, s tak silnou touhou po dítěti:-(