Vcelku jednoduše. Starší syn je ADHD, a hlavně v batolecím věku málokdy vnímal, co mu radím, říkám, i když zvýším hlas. Měl svůj svět, neměl žádný pud sebezáchovy. Když neustále poskakoval u cesty - v naší ulici není chodník, je tu jen bílá čára - a občas skočil do cesty, tak jsem ho do omrzení napomínala, vysvětlovala, že to prostě nesmí, že ho zajede auto. Jednou když zrovna auto jelo proti nám, a opět začal blbnout, tak jsem ho jednou plácla a od té doby byl klid. Ano díky jeho živosti poskakoval dále, ale držel se už od čáry a nepřibližoval se k ní.
Jsem snad kvůli tomu, že jsem ho plácla špatná matka? Nebo jsem se měla na každé procházce s ním strachovat, že jednou pojede nějaký blázen, a přejede ho? Pro mě to je jednoduchá volba, ale chápu, že pro některé matky asi ne.