To je takový období. Já sem měla období, někdy v sedmi, kdy sem chtěla, aby mi všichni říkali Honzo, jinak sem neslyšela. Chtěla sem být kluk, oblíkala sem se jako kluk, a mluvila sem jako kluk. Pak mě to přešlo, chtěla sem aby mi říkali Veronika, protože se mi to líbilo, chtěla jsem si změnit jméno a tak. Pak mě to zase přešlo a byla sem mimozemšťan, kterýho tady nechali a jednou, jednou se pro mě určitě vrátí.
Takže jednou sem byla kluk, jednou ufon, pak sem zase jako rozumněla zvířatům. Morčatům. Dokonce sem si to sama myslela.
Nikdy sem neměla ráda panenky, když sem na sobě měla šaty, tak sem se cítila jako trapák. Jednou asi v osmi mi mamka dala červený šaty s volánkama, to sem dlouho hystericky brečela. V kočárku sem vozila morčata, a nesnášela sem růžovou. Přesto je ze mě ženská, která se cítí dobře jako ženská a je pyšná na to, že ženská je :)
Neboj, je to jenom období :)