Přidám se také do party. Také jsem chtěla být kluk a možná to i souviselo s mladším bráchou kdo ví, ale hrála jsem si vždycky raděj s autama než s panenkama. Panenky jsme obvykle jen operovali apod. Kočárky jsem nikdy netahala a nechápala jsem, co na tom ty holky mají, sukně jsem neuměla nosit až do puberty, do dneška si pamatuju svý první rande v šatech, kdy mi kluk řekl, že si mám vzít příště zas kalhoty, abych nebyla tak nervózní No nic, brzy jsem se naučila svých "ženských" výhod v chlapeckém kolektivu využívat a užívat si to. Nějakou dobu mě ještě držela touha stát se pilotem stíhačky, ale dnes mě živí práce s dětma