Kdysi za studentských let o mně kolovala pomluva, že jsem se ožrala v jedné vinárně. Vznikla tak, že jsem tam byla s jednou společností a jednomu známému - zapřísáhlému abstinentovi - omylem přinesli víno. On na mě vrhal zoufalé pohledy, a tak jsem to víno za něj vypila. Mněla jsem dvě dvoudecky vína - tu svoji a tu jeho. Se smíchem jsem prohodila, že to víno cítím v hlavě. A za pár dnů jsem se doslechla, jak mně před společnými známými pomlouvá, jak jsem se v té vinárně ožrala. Dost mě to naštvalo, jednak kvůli tomu, že to vůbec nebyla pravda, a jednak kvůli tomu, že to celé vzniklo tak, že jsem mu chtěla pomoci a on se mi takhle odvděčil.