Za mnou jezdil na mašině cizí muž v černém. Ostudu utrpěla drbavá sousedka, když se konečně profláklo, kdo to je - můj vlastní manžel. On mu to totiž někdo šel "kamarádsky" sdělit a samozřejmě hbitě roznesl po vsi výsledek přátelské mise.
Pak taky máme "divný" kamarády, ale to není pomluva, jejich divnost je divná tak možná tady ve vidlákově, na partě motorkářů, rozvětvené jinobarevné rodině, či partě Ukrajinců mi nic divného nepřipadá.
Momentálně se mnou zřejmě nepromluví ani vrata od kozího chlívka, protože romský soused projevil zájem o odklizení vraku ze dvorka a já jsem mu to s nadšením dovolila, protože moji chlapi se k tomu chystali, jak chudý král do boje. Oni jsou tu na "černé listiněů, přitom jsou až extrémně slušní a tiší.
O nás se nedrbe, naše počiny jsou samy o sobě natolik zajímavé, že netřeba vymýšlet.

Nu což, kouska chleba by mi v případě potřeby nepodali, takže nemá smysl se tím trápit.