Mně rozčílí, když jeden hrdina přijde za druhým s naprosto klíčovým sdělením s ohledem na děj filmu, ten druhý ho odmítne s tím, že nechce nic slyšet, a ten první to neřekne.

Typicky:

H1: "Potřebuju ti něco důležitého říct."
H2: "Teď nemám čas / nechci s tebou mluvit."
H1: "Je to opravdu důležité! Musím s tebou mluvit!" (místo aby rovnou zakřičel "Vím, kdo zabil tvou ženu!" či ještě lépe "Tvou ženu zabil George včera v deset sekerou na náměstí a teď ujíždí modrým buickem po padesáté avenui."
H2: "Neslyšel jsi, co jsem říkal? Nemám teď náladu s tebou mluvit, po tom, co se stalo." (tragický výraz ve tváři)
H1: "Ale..." a vycouvává z místnosti.

(pak je ještě varianta, že H2 nechce s H1 mluvit, protože se H1 předtím nějak zkompromitoval a nikdo mu teď nevěří - aby se pět minut před koncem mohl očistit.)

Typicky se toto objevuje v seriálech, kde by takové okamžité odhalení zkrátilo počet dílů na polovic, čímž by TV přišla o reklamy.