Taky máme 6-ti letého jedináčka (ale už jen měsíc
). Chodí do školky i když jsem nyní doma, protože by se nudou ukousal. Zjistila jsem, že nemůžu být na něj jako med, protože potom to jde od 10 k 5. I když ho mám moc ráda,taky má skoro všechno na co si ukáže a vůbec si toho neváží, vše je samozřejmost... hold i proti své vůli musím občas přitvrdit. Když mě opět otravoval že nutně potřebuje novou hračku - nějaký traktor a vydíral a nedal pokoj, tak jsem mu všechny hračky co má rád zabavila a řekla mu že je prodávám a že zítra si pro ně přijede chlapeček, který si s nima bude hrát a ne kolem nich chodit a chtít jen další. Dva dny byly hračky schované a směl si je vytáhnout až když už jsem viděla že je mu to opravdu líto že je nemá. Musím říct že to hodně zabralo a vždycky mu to připomenu když je otravný nebo neposlušný. Ale na každé dítě jistě platí něco jiného, ale hlavně nebuďte ústupná a pokud mu něčím pohrozíte,tak to i udělejte a stůjte si za tím, jinak si z nás budou dělat pořád "srandu"