Mně se to dělo s kočárem a děje se mi to i bez kočáru. Su tak poctivá, že když si du koupit na stánek tygří mast za deset korun, čekám deset minut na prodavače, než se vrátí z nedalekýho občerstvení, abych tě posraných deset korun mohla zaplatit. Jenomže, v obchodech mě pořád kontrolujou, protože většinou mám batoh. Takže ukazuju všude batoh. Každej mi kouká pod ruce. Takže když si du někde pro kosmetiku, mám nacvičení pózy, u kterých jakoby mimochodem ukazuju prázdný ruce. Nedovolím si ani šáhnout pro mobil do kapsy, to by ke mně hned někdo skočil, je mi to jasný. Ještě navíc, když du na nákupy, tak je pravidlo, že v prvním obchodě mi nesundají kód z nějaké prkotiny, třeba z punčocháčů, a já pak všude pípám. Nebo pípám i jen tak, pro nic za nic. Když vlezu do nějakýho obchodu, nikdo mě neobslouží. Naposledy když sem si šla kupovat noťas, prodavači se věnovali rači mařkám, co pištěly u presovače, a já sem se marně domáhala noťasu, nebo nějaké rady. To stejný v parfumerii. Pět prodavaček nalepených u mařek, který koumaly, co to je pyžmo. Já sem si šla koupit najisto parfém od Diora. Prodavačky na mě akorát zíraly, jestli kradu jako. Když už sem toho měla dost, šla sem se ostříží ženy zeptat, jaký je rozdíl mezi eau de cologne, eau de parfum a eau de toalette. To bych přála každýmu vidět, co se dělo. Jak koktaly, nevěděly, lozily do skladu ptat se vedoucího, a jak mě nenáviděly. Měla sem ze sebe dobrej pocit.
Eště jeden nákupní fenomén mě provází, totiž že zatímco já čekám až se ostatní vykoktají, protože si lidi asi myslí, že na nich stojí vesmír, na mě se pomalu nikdo ani nepodívá. Viz lékárna. Důchodkyně si vybírá deset minut bombóny, ty s eukalyptem...né...jaký účinek má eukalyptus v tom bombónu a jaký mentol? Je to škodlivé na zuby, tady ty bombóny v lékárně? Kde se to vyrábí? Jéžišmarjá, stejně nemáš zuby, není to jedno? Ale prodavačka se světácky vybavuje o účincích bombónů za dvě pade. Tímhle způsobem přejdou k hroznovýmu cukru, rozeberou energetickou hodnotu. Další důchodka na řadě, vypisuje formulář, aby dostala třicetikorunovou slevu jednou za rok. Lékárnice ochotná, vše vypisuje. Přijde matka s kočárkem, lékárnice ji řadí přede mě, to jako jistě pochopím. Jistě. Matka s kočárkem ještě žádá antabus, a lékárnice vykládá a vykládá. Přednáška o alkoholismu, motivační kecy o životosprávě. Pak přídu na řadu já.
"No?"
"Olynth. Pro děti."
"Sedumdesát korun, děkuji, nashledanou."
A to se mi děje všude. Kdybych nemusela mít všechno hned, budu nakupovat přes internet, a hotovo.