Jsem se současným partnerem více než 19 let. Máme spolu 7letého syna. Kdysi jsme se spolu hodně stýkali, potom jsem občas u něho přespala a najednou jsem zjistila, že už u něho 10 let bydlím . Několikrát jsme v legraci mluvili o svadbě, ale vždy jsem to s úsměvem odmítla. Když jsem otěhotněla, požádal mě o ruku, což jsem znovu odmítla. Nemám ráda oficiality typu svadba (dokonce se snažím neslavit i svoje narozeniny apod.). Syn se jmenuje po otci a nikdy neměl problém s tím, že maminka má jiné příjmení. Ostatně, i kdybych si jeho otce někdy vzala, svoje jméno bych si nechala. Mám totiž velmi nezvyklé jméno a spolu s partnerovo nezvyklým příjmením bych se styděla vyjít na ulici.

Finance máme společné. Byt jsme kupovali společně. Jsem všude uvedená jako jeho dědička. Nevidím jediný racionální důvod, proč se vdávat. Manželství pro mě není žádná jistota. Ostatně, znám případ, kdy se ti dva rozvedli už po roce, takže my bez svadby trháme rekord.

Proč tohle téma zřizuju? Protože mě už štve, jak se tu zakládají témata typu "Jak to, že vám nevadí, že si vás nevzal?". Zkrátka existuje množina žen, které to mají jinak. Jen nemáme potřebu to tady v diskuzi řešit. Je-li někdo spokojený v manželství, je to fajn. Některé to ale máme jinak.