Neboj, děje se to i v rodinách, kde jsou všichni nadprůměrně inteligentní, stejně tak tam, kde se nedá mluvit ani o selském rozumu...

Moje tchýně (v současné době moje náhradní maminka, svoji už nemám) je skvělá, jak jen vůbec může tchýně být, ale vždy to tak nebylo....Nikdy mi teda nevyčítala, že jsem přišla s "holým zadkem" (a naši mi fakt neměli z čeho dát), ale zase od nás chtěla určitou vděčnost....párkrát taky přišla s tím, co bychom dělali, kdyby nám nepomohli tak a nebo jinak....no tak jsem jí řekla, že bychom to prostě udělali jinak, ale když nám tu příležitost dali, tak bychom byli hloupí, kdybychom ji nevyužili....ona to dělala často tehdy, když u toho nebyl její syn (můj muž), asi dopředu věděla, že by jí to neprošlo...u mě s tím taky poměrně brzy přestala....

Každopádně společné bydlení rodičů a dětí je samo o sobě obrovské riziko a ten, co se přistěhuje, na tom bývá bit nejvíc....My s rodiči nebydleli nikdy, ale poblíž jsme byli, navíc jsme často o víkendu chodili na oběd a tak....pomohlo nám výrazně omezit jejich styk s dětmi.....prostě jsme si našli jiný program, přestali být na nich závislí....posléze jsme si bez jejich pomoci, i když za cenu hypotéky, pořídil i dům, a to tak daleko, aby nebyl problém zajet, kdyby něco hořelo, ale aby to nelákalo k nějakým častým návštěvám...

No a vztahy jsou teď parádní....Když je potřeba, pomůžou oni nám, když potřebují něco oni (hlavně něco převézt, máme velké auto), pomáháme my jim....