Tví rodiče si bohužel pletou dar s předplatným...

U nás také mohlo občas k něčemu podobnému dojít, ale právě proto větší věci prostě nepřijímáme od mé máti a od tchyně. Taktéž nejsou schopny skutečně darovat. Darovat z upřímnosti, lásky, bez postranních úmyslů, bez představy, že si tím "předplatily" vděčnost, služby, splátky, požitky...

Naopak skutečně darovat jen proto, že má ohromné laskavé srdce, je schopna manželova babička. Proto od ní jsme větší dar přijali, víme, že je to skutečný dar.

A samozřejmě babičce jsme za to upřímně vděčni a právě proto, že za to od nás nic neočekává a nechce, jsme schopni a chceme jí dopřát maximum co dovedeme.

"dary-nedary", které slouží pouze k zavázání toho rádoby obdarovaného, jsou velmi sobeckým počinem. Právě proto, že ač se ve skutečnosti jedná o určité předplatné či koupi vděku a budoucích požitků, jsou neupřímně zaobaleny do spousty rádoby ušlechtilých řečí o obdarovávání. A následuje - možná Ti to přijde legrační, ale jestli si trochu pamatuješ Vinnetoua, považují Indiáni v této knize za tu nejhorší a nejodpudivější věc, kterou může kdokoli udělat - "Dovolání se něčí vděčnosti".

Na místě Tvého muže bych tím velmi trpěla.