...protože - jste přijali jakoby ne příliš obvyklý a drahý dar. Když dávám dar, nechci za něj nic zpět, ani nepřemýšlím, co s ní dotyčný udělá dál a zda dá někdo dar mně.
Měli jsme to doma podobně, ale dar - bydlení, vybavení, atd...jsme dali dceři, ze strany od zetě taky nic....až teď mi to došlo. Ani já ani manžel s tím nemáme problé...jedinej problém s tím má dcera - asi pocit dluhu.
S tím ale nic nenadělám.
Takže chování rodičů je normální z jejich strany, protože to prostě tak mají a chápou. Osobně taky žádné dary nechci, takové ty od srdíčka klidně, ale tyhle rodinné a velké vůbec ne, protože prostě člověk neví, kdy a jak se to zvrtne....a většinou se za to něco očekává zpátky, bezmezná vděčnost, bezmezná poslušnost, investice z druhé strany....
No, jednoduché to není....ale je to něco za něco.