Děkuju ti, mami, za to, že jsi tu byla. Že jsi mě porodila, vychovala, a hlavně! za to, že jsi dokázala udělat krok zpět a nechat mě, abych žila svůj samostatný život, do kterého mi už nebudeš mluvit, i když to pro tebe bylo těžké. Děkuju ti za to, že jsi se zvládla starat o nás tři děti, i když jsem třeba v různých chvílích mohla mít dojem, že některého z mých sourozenců momentálně upřednostňuješ.

A upřímně lituju třicetiletou, dospělou, vysokoškolsky vzdělanou ženskou, která zůstala v emoční rovině děckem, kterému může psychopatický člen rodiny nabulíkovat cokoliv a bude to po něm slepě opakovat. Lituju tu, která se zříká vlastní milující matky, místo aby jí byla oporou. A vůbec se nebojí, že se jí jednou stane totéž.