No jo, zas ale ty panovnice nekojily a ani k těm dětem nevstávaly a dohromady nic moc dělat nemusely, že...
To já spíš smekám před obyčejnýma ženskýma - kupříkladu moje prababička měla dětí 6, časově tak po cca 1-3 letech. Babička mi vyprávěla, že poslední dítě - syn, se narodil za války, když prababičce bylo 45 let. Prý tenkrát prababička vykrmila tajně husu (nebo husy??), vyměnila ji za cukr, ten si nasypala do kapsy u zástěry a průběžně ho pořád jedla (babičce dodnes zvuk chroupajícího cukru toto připomíná).
Taky se strejda narodil a měl 6,5kg - jezdili se prý na něj dívat doktoři z širokýho dalekýho okolí, jestli prej je to dítě normální - no je, až moc, je to fakt veselá kopa, chytrý, vysoký, mohutný (ne tlustý!) chlap - a pořád je to štramák Jé úžasné jen být v jeho přítomnosti...
Rodina byla dost chudá a babička vyprávěla, jak prababička kupříkladu zadělávala na chleba v neckách (holt jich bylo moc). Večer zadělala, v noci k němu vstávala, aby ho promísila a ráno začala péct - pekla 7 velkých bochníků, na každý den jeden...
No, tak před těmahle ženskýma já fakt smekám a klaním se k zemi....
(... fakt jsem pyšná na to, že jsou to mí předci)