Rozhodně to neplatí všeobecně, ale den co den mám na očích naši sousedku, která nelení s kočárkem jezdit sem a tam po zahradě, dokud miminko neusne, místo aby šla s kočárkem na procházku. Také bydlíme v rodinném domku a také byly dny, kdy jsem dala prcka spát na zahradu, bylo třeba ošklivo a procházka by byla spíš za trest. Ale jakmile to šlo, šla jsem s kočárkem ven. Jsme z malého města, bydlíme na jeho okraji a do přírody to máme coby kamenem dohodil. Sousedku jsem viděla jet ven s kočárkem jen cíleně, do města asi na nákup. Ale že bych ji viděla jet druhým směrem, tj. někam do přírody, tak to ani jednou. Možná je líná, nevím, třeba pro mě je to relax jít s prckem ven, kde nepotkáme ani živáčka. Jedna moje kamarádka ale dělala to samé, dítě spalo vždy jen na zahradě, na procházky nechodili. Ona pak měla doma pohodičku. Jak to máte vy?