Syn chodí třetím rokem na kytaru, cvičí málo, ale na to "málo" mu to jde velmi dobře. Co v poslední době těžko rozdýchávám je, že permanentně před každou zkouškou z nauky a každým koncertem končí, všechno balí, tropí šílené scény, že chodit nechce a nebude. Je to způsobeno zřejmě strachem a trémou, protože jakmile to má za sebou, tak jako sluníčko zase pokračovat chce, ale já už pomalu ztrácím nervy.
Na jedné straně vidím, že se tyhle krize potřebuje naučit překonávat, na straně druhé mě to stojí pokaždé kýbl nervů a stovky šedivých vlasů, on umí vystupňovat tak, že prostě nedokážu udržet klid.