Přidat odpověď
Jasmine, s bráchou se nám babičku posledním dárkem podařilo tak dostat a dojmout, jako už dlouhá léta žádným jiným. Přitom to vlastně nebylo kdovíco, ale babička z toho dojetím pláče ještě teď a vypráví mi znova a znova, že to byl jeden z jejích nejkrásnějších zážitků.
Vymysleli jsme totiž, že babičce necháme udělat velikou kytici a přivézt ji z květinářství v den jejího svátku domů. Sice zdánlivá banalita, ale - babička žije v menším městě dost daleko od nás. Takže osobně jsme nic zařídit nemohli. Žádná dovážková služba v tomto městě není. Znamenalo to tedy najít nějaké kontakty na těch prá místních květinářství, najít mezi nimi nějaké, kde by to byli ochotni udělat. Nenápadně vysondovat od babičky, v kolik hodin bude spolehlivě doma (nesměla nic tušit!!) - kouká naštěstí denně na AZ kvíz:) Dohodnout s květinářkou, zda mimo pracovní dobu (při AZ kvízu už maj dobu zavřeno:)kytku doveze, domluvit s ní, že nesmí nic prozradit a být děsně nenápadná... Květinářka byla super, přišlo jí to strašně hezký, kytici udělala parádní (byla jsem za babičkou pak asi týden nato a kytici jsem, byť už poněkud povadlou, viděla, byla předtím určitě velkolepá), a veškerou konspiraci dodržela... A babička zažila něco, co nikdy nezažila. Zvonek u dveří a tam paní s ohromnou kyticí, že je to posláno pro ni k svátku.
Následný babiččin několikahodinový dojatý pláč a obtelefonovávání rodiny a detektivní zkoumání, od koho to je... prostě stálo to zato. Nakonec se tedy samozřejmě dopátrala, docvaklo jí to:)
Byla tak neuvěřitelně dojatá, že někdo kvůli ní něco takového vymyslel, zajistil (došlo jí zpětně i to, jak jsem sondovala, v kolik kouká na televizi:), že prostě na ní někomu natolik záleží, že jí věnuje myšlenky a vymýšlení dlouho předem a kvůli ní něco takového zařídí...
Vůbec jsme s bráchou nečekali, že to bude až takové.
Předchozí