odmítla, nemá prý proč. tak trochu vím, jaký tam ten vztah byl. nijaký. on platil, jednou za rok přijel podívat se na dítě a tím to haslo. ono moc najednou toho není. mě ten děda byl šumák. zní to hnusně, ale můj děda to nebyl, vztah sme měli na bodu nula, spíš mě moc nemuseli, protože jim zabíjím vnouče svým chováním potkanů ( že si je pořídil přítel pro ně nikdy nebyl argument). a přítel s ním měl jen o trochu lepší vztahy. nemá s ním žádné vzpomínky, nikdy solu nemluvili nijak výrazněji kromě - ahoj, dědo, tak jak se máš? hm, dobře? tak to jo. jeho smrt bral jako věc, která se prostě děje, je to smutný, babička bude smutná a sama. spíš jde o ten šok, tohle je prostě hnus a když to najednou máš v rodině...