mikita:

:) .. a pořád to je jeho děda, a bude jeho děda, jen je mrtvej, nic se jinak nezměnilo a ani nezmění. ... :)
Proč je v šoku? to byl dědův příběh, ne přítelův :) Prostě každý máme nějaký příběh, s tím nikdo nic nenadělá, a v jiné spoečnosti, na jíném místě by třeba dědův příběh byl standardní a nestandardní by bylo mít jen jednu ženu. Proč z toho dělat senzaci a neumíme to vzít - stalo se, hm, dobře, jeho věc, ale stejně to bylo nejkrásnější, když mě jako malýho kluka učil střílet z praku a malovat pastelkou auto. My pořád jen kulíme oči a opakujeme - to je strašný, to je strašný.. proč? Možná to bylo strašný, v tu dobu pro ty lidi, co se jich to týkalo, oni si to nějak vyřešili a život šel dál. Ptám se - co je na tom strašnýho teď?
Není to v dědovi a jeho příbahu, je to v nás, neumíme tolerovat druhé lidi a jejich příběhy. tak to vidím