To není o čase, to je o konkrétním člověku.
Žiju v jednom domě s otcem. Maminka zemřela před deseti lety. Od té doby měl několik přítelkyň. Jen s jednou jsem si "sedla" natolik, že jsem ji brala jako člena rodiny. A bylo to hned, protože byla od prvního pohledu skvělá. Nyní má otec přítelkyni asi tři měsíce - ta mi nesedne nikdy. Chlastá, otce pomlouvá kde může, je bez práce a ani ji nehledá... zrovna dneska jsem tátovi říkala ať ho ani nenapadne ji zítra vzít na oslavu narozenin mých dětí.