V dubnu mi končí rodičovská dovolená. Po 8 letech, kdy jsem byla doma, bych měla začít chodit až do konce důchodu do práce. V průběhu těch 8 let jsem pracovala rok na dohodu, ale pracovní dobu jsem měla podle sebe, pokud bych chodila pravidelně, byly by to jen 4 hodiny denně. Pro mě ideální. Jak se blíží duben, čím dál víc si uvědomuju, že jsem doma ráda. Že se nemusím tak honit, byť vstávám s dětma, abych vypravila staršího do školy a mladší půjde od září zase do školky. Všechno je většinou v mé časové režii, řídím se dle potřeb dětí. Nemusím nikam vstávat, neprožívám žádný stres. Na nemoci si nemusím brát paragrafy, nemusím zbytečně k lékaři. Vyhovuje mi to. A neumím si představit, že v létě budu muset do práce, že už si nebudu moct vychutnávat ta krásná letní dopoledne venku. I když s prací je to tady naprd, pochybuju, že něco seženu. Takže letošní léto si nejspíš ještě užiju. Mamča mi říká, že když nás manžel uživí, tak ať jsem žena v domácnosti. Jenže pravda je, že peníze by se také hodily. Zatím jsme vždycky vyšli, ale nic neušetříme, je to od výplaty k výplatě, nesmí být žádný větší výdaj. Samotnou mě překvapuje, že jsem takto "dopadla" Pracovat mi před dětma nikdy nevadilo. Jak to máte vy?