Já vesměs využívám staré oblečení, třeba jsem přešívala starou hnědou sukni ze sekáče na čarodějnici, rozpárala jsem ji, ušila z ní kabát (vše jen tak hala bala, nemám stroj, tak jen v ruce) pošila jsem ji různými záplatami ze všech možných látek, co jsem měla na půdě. Jednou jsem dělala čertíka, bylo to na strašidelné odpoledne venku na podzim, tak to bylo ze staré sametové haleny (aby to šlo přes teplé oblečení), na ni jsem našila dlouhý ocas z černé, vatou vyspané, silonky (každých cca 5 cm jsem ji svázala nití, ať není tak široká) s červenou mašličkou na konci. Na hlavu teplou černou čepici, na ni jsem našila dva růžky z červených vatou vycpaných dětských ponožtiček
.Letos mladší dcera chtěla jít za bubáčka, tak jsem zkrátila staré šedé paleto z lehké látky, koupila u vietnamců umělou kytku, rozpárala jí a jednotlivými listy jsem paleto pošila, dále jsem tam našila provázky z lýka a na ně uvázala modřínové šišky (jednou jsem na kostým našívala taky lýko a na něm navázané umělé kvítečky zlatého deště, při pohybu létaly za kostýmem). Z ustřiženého rukávu jsem udělala čepeček a dovnitř našila "vlasy" z lýka, zevnitř jsem našila ještě jednu vrstvu látky, aby to neškrabalo. Byl to srandovní kostým. Taky jsem dělala vílu, šaty jsem pošívala květinkami vystříhanými z modré krajky.Na hlavu květinový věneček, z vlasů copánky. Vždycky takhle improvizuju,dělám takové masky, aby se na ně dalo použít staré vyřazené oblečení a aby na nich nevadilo, že jsou jen v ruce ušité a nejsou nijak profesionální. Je mi to milejší než dokonalé kupované masky, na které stejně nemáme, navíc vždycky vzbudíme zájem, mezi deseti kupovanými SPidermany je to něco úplně jiného.A výroba mi trvá jeden, dva večery. Je škoda, že na karnevalech je doma vyráběných masek málo, už to není jako kdysi.