malaa máš pravdu mám to už od školy kdy jsem chtěla patřit mezi ty lepší,chci zvládat vše co nejlíp to jde a když to nejde tak jak si myslím,že by to mělo být,mám deprese,že to nezvládám,před několika týdny se mi vnukla myšlenka na nějakého terapeuta,se kterým bych si zašla poklábosit,když jsem začala pracovat přišla jsem o všechny kamarádky(které mají shodou okolností stejně staré obě děti) protože nemám čas jít na kafe když mají čas ony,takže jsem jen s dětmi,mužem,který rýpe a vyčítá,teď jsem častěji u mamky,kde mám částečně svou práci,takže je pro mě vrchol relaxace když si spolu sedneme na 15min. ke kafi a probereme Prostřeno,kde kdo co a zase jdu po svém