Už to chápu, 1,5 tehdy stačil, stíhala jsi, měla potřebu a zajelo se něco fungujícího, co ti přináší radost a uspokojení.
Pokud chápu blbě, virtuálně mi můžeš vynadat.

A z rozjetého vlaku se nevystupuje tak snadno, - otázka - proč máš najednou potřebu přibrzdit ale vůbec nemusí souviset s tím, že je něco špatně, prostě teď bys uvítala jinou cestu po pár letech a hledáš řešení.

Ještě chápu správně?
Jinak - u nás to byla holá nezbytnost a přesně, v době, kdy už nebyla .. to bylo tak zajetý, že by mi bylo líto opustit něco, co nás tolik stálo. U nás hodně fungoval manžel a babička (ač zpočátku.... to jsem byla těhotná "ani omylem".. ). Někdy jsem jim strašně záviděla, trvalo 12 let, než se to vyvinulo ke spokojenosti. Když jsme měli na nákupy po netu, tak nákupy zajištěny, úklid domácnosti dělen (manžel je fakt docela pořádný tvor) - ale dva klucí, leccos je na mně, paní na úklid neplánujeme dodnes, ale na mytí oken asi bude někdo nutný,