Já nepracovala, ale studovala jsem VŠ, denní studium. Takže pořád nějaká příprava, seminárky, zkoušky, zápočty, jednou týdně škola. Byla jsem hotová. Když se narodil druhý, tak jsem byla v půlce čtvrťáku a v jeho měsíci jsem šla na první zkoušku. Těšila jsem se jak skončím a užiju si malého ještě rok a půl než půjdu do práce. Taky, že dám trochu do pořádku domácnost ). Haha. Ten rok a půl jsem byla tak otrávená a asi i v depresi, že jsem nebyla schopná vůbec nic a dětem i domácnosti jsem se paradoxně věnovala míň než za studií. Předtím jsem se jim věnovala chvíli maximálně nebo jsem odpočívala s vědomím, že si musím odpočinout, prostě jsem všechno víc prožívala, všechno dělala rychleji a trocha stresu asi spíš prospěla. Manžel taky jen ryl místo nějaké pomoci :-(. Vydrž a neposlouchej kecy. Jak máš zapojit manžela ti neporadím, sama nevím a už se to asi nepodaří. Teď totiž chodím už jen do práce a ve čtyři jsem doma, takže co chci, že . Děti jsou určitě spokojené. Protože, kdyby nebyly spokojené, tak by nebyly tak hodné .