ahoj, nehledám rozhodně slova chvály a pochopení, spíš někoho, kdo toto zažil a může mi pomoct se podělit o své zkušenosti...

Jsem 9 let vdaná, šťastně vdaná, nemůžu manželovi nic vytknout (drobnosti přecházím), máme 2 úžasné děti a přesto mám milence. :-( Nadávám si, před manželem je mi strašně, zakazuju si ho, ale neumím (ano, přiznávám nechci umět, se ho vzdát).
Scházíme se 2 měsíce a já se bláznivě zamilovala. Celé dny na něj myslím, stále se jen těším až zase budeme spolu. Je to nádherný pocit, ale na druhou stranu hrozně bolavé. Denně v sobě řeším být silná a přestat dělat to, co by mohlo způsobit to co by mohlo. :-(
Ale ten blažený pocit, který mi milenec dává je nějak teď sakra silnější.
Nevím co s tím, jako tímto nepoznamenaná bych určitě radila, okamžitě to utnout...ale kdo zažil, třeba poradí víc. Protože kdo nezažil, neumí pochopit, stejně jako já ještě nedávno neuměla...