Zatím žádné dítě nemám, ale až se narodí, plánuji vychovávat tak nějak zlatou střední cestou. Dítě musí vědět co může a co je už za hranicí. Vyloženě bito u nás nebude nikdy, to se mi příčí. Nesnáším ale dnešní "moderní" výchovu, kdy dítě ztříská na pískovišti dalších pět dětí a maminka dělá z lavičky že nevidí, případně pronese něco jako "Jiříčku to se nedělá, jsi bakanej" a nechá ho řádit dál. Vzteklouni, co občas potkáme třeba v nákupních centrech, válející se po zemi a vyžadující pozornost - no, chápu, že prožívají třeba období vzdoru, ale zase - odsud potud. Podle mě je špatně, když si dítě necháme přerůst přes hlavu a jsme z něj tak poprdění, že tolerujeme i věci, které bychom u ostatních odsoudili. Já pojedu podle intuice, zravého selského rozumu a pokud možno zlatou střední cestou. Ono občas je lepší dát jednou na prdel než stokrát vysvětlit (přechod na silnici apod.).