Upřímně, já si taky připadám neschopně, občas. Pak si ale vždy řeknu, že jsem si tu chorobu nevybrala dobrovolně a že jsem měla důvody, které mě do toho dostaly. Většina psychologů ti řekne, že PPP jsou jedny z nejhorších závislostí, protože od jídla se prostě nemůžeš izolovat (jako od drog a alkoholu). Každý den musíš jíst a tedy i bojovat s tím pokušením. Pro většinu lidí je bulímie celoživotním trápením. Třeba i na pár měsíců, let, s tím přestanou, ale to nebezpečí recidivy je stále. Já obdivuju všechny ty, kteří se z toho definitivně dostali. Třeba i ty nakonec budeš ten případ...