Není brzo. Pokleknu k dítěti, oslovím ho a říkám NE (i důrazně), zabráním v pokračování nedovolené činnosti. Neodvádím pozornost, vždyť chci, aby si dítě časem zapamatovalo, že tohle dělat nemá. Podstatné je, s jakým postojem se hranice vytváří: neberu to, jako že dítko zlobí, ale naopak se chová přirozeně (tedy správně) - zkoumá svět kolem a zjišťuje, co je dovoleno, říká si o to, aby mu ta hranice byla jednoznačně stanovena - v klidu a s respektem. Narážení na hranice "bolí", takže pomůže být mu nablízku, vzít do náruče, dát najevo účast.

Ani já nechci, aby se děti chovaly poslušně. Chci, aby se chovaly dobře .