Holky, přečetla jsem vás opravdu poctivě a ani netušíte, jak moc Vám všem rozumím.
Mě bude brzy 30 let, mám 2 malý děti.Ještě než jsem poznala manžela(měla jsem dost krátkodobějších "vztahů"), zápasila jsem s jídlem pořád.Defacto od 17ti do 23ti.Nejdřív anorexie, nejedla jsem prakticky nic kromě olomouckých syrečků(3-4 balení denně), 1/2 trojůhelníku tavenýho nízkotučnýho sýra, sem tam ždibec tmavýho pečiva, tunu jablek(který mě příšerně nadýmaly, fuj), vařený vaječný bílky(žloutky šly do koše) a kolem 5-ti litrů coly-light.Když se nad tím dneska zamyslím, šílený.Opravdu jídelníček na Kromě zdravotního hlediska mi to celkem dost lezlo do peněz.Do toho jsem pořád skákala přes švihadlo, chodila běhat, výsledkem bylo, že jsem si nemohla sednout v tramvaji na těch starých sedadlech, jak mě tlačily kosti (50kg/174cm-nejsem zrovna drobý typ, širší pánev, nohy apod..Žádná drobotinka i kdyby sebehubenější ze mě prostě nikdy nebude).

Kolem 21 let jsem začla zvracet a to jsem se teprv nedoplatila.U baráku nám postavili McDonald a já při cestě z práce zcela plánovitě šla utratit několik stovek za hamburgery apod., s tím, že jen co je do sebe nasoukám, poletí do wc.Dneska mi to přijde už opravdu šílený, ale fungovala jsem tak celkem dlouho, troufám si říct, že nikdo o mých zvracecích nájezdech neměl tušení.

Přešlo mě to postupně, tak nějak samo.Dneska jím opravdu s chutí, trošku cvičím, zvracím cca jednou za (možná 3 nebo 4) měsíce, když mám pocit, že to jó přeženu a jsem doma sama..Vážím kolem 59kg.Pocitů, že se musím hlídat, se asi nezbavím do smrti, prostě to tam někde ve mě je a bude.Ale přeju vám všem holky, ať se z toho taky vyhrabete, vím, co to je za peklo!!!
Uff, omlouvám se za román