Nevím, zda fenomén doby, mně to připadá jak hojení vlastních komplexů (kdy právě... leccos nebylo na trhu, na leccos nebyly peníze nebo rodiče se mi málo věnovali).

Osobně tomu říkám dítě = božstvo, vlastní život nepodstatný, žijeme život jejich.

Ve společném trávení času mám občas mezery - a výčitky, protože prostě nemá den 48 hodin, priorita je zajistit teplo, světlo, stravu, na straně druhé ten společný čas je - dle mého - vyvážený. Nikoho to neotravuje a dovedeme si ho vychutnat. MMCH, aktuálně děti externují, tudíž výčitky fakt nemusím mít.

A pak se množí ty maléry, kdy se děti vytknou z rodičovské péče, už tolik netřeba být neustále přítomen... a najednou je člověk sám v nefunkčním vztahu někdy, ale sám, že má problém, co já budu dělat, když už mne tolik nepotřebují? a ztratí se spojnice vztahová mezi manželi nebo partnery - rodiči.
Na mne je den krátký, moc zájmů, koníčků jako takových, asi moc spím, ale taky ... ještě pořád stíháme pracovat na vztahu - manželství, i občas se urvat pro své libůstky.