Kiki, znám to velmi dobře. Já měla dvě děti brzy po sobě, takže to byl pro mne celkem masakr (a zahlédla jsem tu ikonky čtyřnásobných maminek, což už musí být teprve masakr ), večer jsem se běžně přeříkávala, pletla jsem si slova, uklízela jsem nesmyslné věci na nesmyslná místa apod. a ráno jsem se častokrát rozbrečela, že musím vstávat, protože to prostě nešlo. Nedělala jsem s tím celkem nic, prostě jsem čekala, až děti povyrostou, manželský život pochopitelně téměř neexistoval, ale nějak jsme to vydrželi. Unavená jsem ovšem dodnes, zdaleka nezvládám, co kdysi před mateřskou, ale už mám možnost si odpočinout, kdy chci, tak je to pohoda.