Pokud o to děti vyloženě neprosí, nevzdala bych se vlastního soukromí, tedy ložnice.
Představa, že každé děcko má svůj pokoj, ještě navíc do noci okupují obývák, a já jakožto jediný živitel nemám vlastně NIC... to ani náhodou.
Jasně, televizi mohou mít každý ve svém pokojíčku a neblokovali by večer můj prostor, tj. obývák.
Takže dokud nevzniknou fakt spory, sama bych se svého území nevzdávala. Ale já mám velkou potřebu soukromí a samoty, ty to máš třeba jinak.