Přesně stejný věkový rozdíl je mezi mnou a bratrem. Žili jsme spolu v jednom pokoji až do konce mé VŠ a mého následného odstěhování z rodičovské domácnosti.

Nikdy nás ani nenapadlo očekávat, že by se kvůli nám měli rodiče vzdávat své ložnice, jako by snad oni, protože splnili reprodukční povinnost, jsou již zbaveni práva na soukromí? Podivné.

Mimoto společný pokoj myslím přispěl k tomu, že máme s bráchou skvělé vztahy. Samozřejmě, že jako malí jsme se řezali, ale pak jsme postupně začali uskutečňovat svoje společné zájmy a plány - a ve dvou se dá odvážit k mnohem větším věcem. I k nepravostem, samozřejmě, což posléze vede k většímu spojenectví, nic tak nestmelí jako společné darebáctví;) Kdybychom měli každý svůj pokoj, tipuju, že po příchodu ze školy by každý z nás zalezl do svého a dělal si své a nikdy bychom nespáchali všechny ty báječné věci, jako kompletní přemalování pokoje namodro (včetně futer, svítidel...) - byli jsme okouzleni písněmi J.Ježka :) Nikdy bychom si společně neušetřili na mikroskop a nevyrobili společný badatelský stůl ve společném pokoji na nejlepším místě u okna (o které jsme se jinak se svými vlastními stoly samozřejmě hádali), nikdy bychom nepropálili kuchyňský stůl při pokusu o domácí výrobu vypalovací pece, nepodpálili bychom polštář lihovým kahanem, nepropálili koberec kyselinou (tam se ovšem lehce podílel i otec:).... a dodnes jsme s bráchou zvyklí dělat spoustu věcí spolu, i pracovně, byť děláme každý něco jiného, tak jen tak mimo práci teď třeba spolu píšeme článek, který by jeden nezvládl, protože potřebuje i znalosti a vzdělání toho druhého... a fakt si myslím, že společné soužití v jednom pokoji a z toho plynoucí společné činnosti mají na naší soudržnosti velký podíl.

Samozřejmě, že společný pokoj musí být udělaný tak, aby každý měl nějaké ssoukromí, neměla jsem sebemenší chuť se před bratrem třeba převlékat, že. ALe udělali jsme si to v pokoji sami tak, aby nám to vyhovovalo (přes odpor rodičů, kterým to přišlo neútulné) - "spací" část jsme předělili skříní, takže jsme měli každý svůj spací kout dostatečně soukromý. A teda natřeli všechno modře, samozřejmě:) A pracovní část byla společná - naše psací stoly, pak přibyl společný "badatelský" stůl, pak třeba přibývala sbírka chorošů a mechorostů, stůl na bonsaje, bedny s geologickou sbírkou, malířský stojan...vůbec nechápu, jak jsme to tam narvali, normální panelákový pokoj :)