Insulo, taky si nemyslím, že společné soužití v pokoji je jediný důvod našich skvělých sourozeneckých vztahů. Ale jsem přesvědčená, že to má svůj podíl mimo jiné na určité toleranci mezi námi dvěma. A především na trvalé schopnosti podnikat větší věci spolu, prostě jsme od puberty měli "společné projekty" a pokračujeme v tom naprosto samozřejmě dodnes.

Jistěže jsme oba někdy toužili po vlastním pokoji, že nám ten druhý lezl strašně na nervy. Ale čekat obětování se rodičů jen kvůli tomu, že ten magor bratr už zas!! pouští toho Claptona třikrát za večer? Prostě jsme si zvykli, že když děláme naschvály a prudíme toho druhého, tak ten druhý nám to pak vrátí a že je prostě přirozeně lepší to rovnou předem pořešit mírově, neb se aspoň v klidu vyspíme:)