Mono, napsala jsi to přesně.
Zatím má maminka svůj prostor, děti společný prostor, ale přece jen vyhrazený jen jim dvěma a pravděpodobně nějak oddělitelný ve smyslu, že má každé aspoň svoje malé soukromí, tj. postel a stůl. Pak je společný prostor, kde tráví čas všichni podle potřeby a chuti.
Po výměně by děti měly každý vlastní prostor a matka by de facto neměla vůbec nic - i ta její postel by se přes den měnila na posezení pro rodinu...

Dospělé v obyváku považuju za dobré řešení ve dvoupokojovém bytě, a pak se úderem určené hodiny obyvák mění v soukromý prostor rodičů; představa, že matka chce spát a má řešit puberťáka s televizí, který chce ještě používat společné... nevím nevím.