Jsem úplně vyřízená, to je po víkendu příznačné: naši dva chlapci (3 a 6) nezavřou pusy celý den, někdy mluví i ze spaní - neustále něco povídají, hádají se, ječí, kňourají, prozpěvují, komentují...a ptají se.
Máme s mužem oba hlavy jak pátrací balon, těkavý strhaný výraz, spolu nemluvíme, protože už na to nemáme sílu...
a teď mě začal mladší synek terorizovat ještě pitomoučkými dotazy typu: "Na houpačce se houpá?" Je den? je ráno? je noc?
Je to jen potřeba komunikace, ne retardace, starší v jeho věku takhle lingvisticky schopný nebyl, takže potřebu komunikace realizoval tím, že třeba tři hodiny v kuse neustále říkal "Osum, osum, osum, osum..."
Nějaké tipy, útěchy, povzbuzení? Jsem vděčná za všechno.