Mám to to samé. Také nějak nezvládám. Jsem se synem sama, sice s námi bydlí přítel , ale je dost často mimo domov, takže se do výchovy moc nezapojuje /někdy raději/. Malej je vzteklej, všechno je blbý, hnusný - hlavně škola. Od rána tato slova poslouchám když se má oblíkat a čistit si zuby. Někdy je to celý víkend, neustále se mu něco nelíbí, všechno mu musím říkat desetkrát a vše kontrolovat - moje nervy. Bít ho nechci, to bych ho asi musela umlátit a připadá mi, že je pak ještě horší, všechno už má zakázané. Někdy mi připadá, že spolu neustále bojujeme. V pedagogické psych. poradně, kde jsme byli na doporučení školy mi sice dali zprávu pro školu, jaké má mít úlevy a s praktickou výchovou mi moc nepomohli. Byla jsem teď poprvé u jedné psycholožky /pro dospělé/ a tam to vypadá docela nadějně. Hlavně mi bude radit, jak na ty jeho "výstupy" a nálady reagovat.