Moc ne. Vařím bezmasá jídla, krájím spoustu zeleniny, vařím i polífky, ale v kuchyni jsem max. hodinu. Jsem rychlá, vařím jan to, co mám natrénované...novinky samozřejmě trvají déle, než je nacvičím.

Ale mě baví ekonomizovat si čas, takže např. min. víkend byl vývar s nudlema a zeleninové kari. Vývar se vařil od rána - když si připravuju snídani, hodím maso do hrnce a všimnu si ho až 25 min před podáváním. Zeleninu krájím cca 10 min a stejnou dobu ji upravuju. Rýžové nudle se u toho sfouknou taky. Takže čistý čas 30 min.

Občas dělám na přání i ty omáčky, přijde mi to taky časově naprosto nenáročné - ráno maso do hrnce/trouby + 30 min na dodělání před podáváním. Knedlíky nedělám, kupuju.
Jídla jako bramborové knedlíky mám taky za 20 min, s tím, že brambory jsou zase vařené od rána.

Mě od stání u plotny odstrašila máma, byla schopná vařit nedělní oběd od 7 do 12 a být totálně uřícená...nechápu to, protože jsem vařila i ty její pokrmy a vešla jsem se do hodiny čistého času.

Za mě - stání v neděli dopoledne u plotny je demonstrace
nepostradatelnosti a překonaný model. Např. tchýně klidně vaří celý dopolko šunkafleky a všichni jsou 100% přesvědčeni, že na tom maká...kdzž si dostatečně pomalu krájí uzeninu, nosí přísady ze špajzu, občas se nějak ztratí a zase vynoří a postává s nářadím v ruce...už jsem zase podrážděná