Tojo, zima je otrava. Ale teď už je v pohodě světlo před šestou, takže už není problém vstát, už je ráno den a ne noc.
Jediný, co mi při brzkém vstávání trochu chybí, je takové to pomalé probouzení a povalování s manželem. Ale to prostě dělám tak, že vstanu, pustím pračku, pustím myčku (přes noc ji moc nepouštíme, když je dlouho po umytí zavřená, tak mi připadá, že trochu smrdí takovou tou zatuchlostí, jak bylo několik hodin teplé vlhko utěsněné uvnitř), pustím třeba vývar, pustím třeba vaření brambor na knedlíky, nařídím všechna pípátka, abychom nevyhořeli, kdybych nedávala pozor, a vlezu za manželem zpátky:)